...chodí za mnou myšlenky, obrázky, sny a exhibují...občas se pokusím jim dát tvar.

Sex v Cosmopolitanu

17. srpna 2007 v 20:45 | Olivka |  seminárky
Média jsou obecně postavena na určitých stereotypech pramenících z představy producenta o tom, co cílový konzument považuje za chtěné a očekávané (zvláště jedná-li se o bulvární nebo "lidovější" formu médií). Existuje zde vzájemná provázanost a silné oboustranné ovlivnění, neboť producent se snaží co nejvíce přiblížit přáním kupujících, kteří, dá se říci, tvoří skupinu, od níž se očekává, že je určitým způsobem vzájemně konformní. Jejich konformita pak producenta zajímá, protože na ní staví ideu "cílového konzumenta". Tato idea je abstraktní, nehmotnou jednotku, jakýmsi zprůměrovaným výtažkem z esencí, ve své podstatě anonymních jedinců.
Anonymní jedinci jsou však nakonec ti, k nimž médium přichází a jež ovlivňuje a formuje ve snaze získat si je jako pravidelné konzumenty (jedná-li se o periodické médium).
Mě osobně fascinuje fenomén ženských časopisů. Hodně lidí má potřebu se vůči nim vyhranit a dát najevo, že jsou pod jejich intelektuální úroveň. Neexistuje snad žádná jiná tiskovina, vzbuzující tolik posměchu. Na druhou stranu se však jedná o velmi oblíbené médium. Řady nejrůznějších Cosmopolitanů, Elle, Yellow, Style apod., se neustále rozrůstají a jejich barevné titulky se stávají dominantou trafikových výloh.
Já se přiznám. Cosmopolitan (dále už jen CO) mám ráda. Vždy mi to přišlo jaksi nepatřičné a jistou dobu jsem se styděla si ho i koupit. Četla jsem jej jen potají doma a na veřejnosti jsem raději okázale mávala Reflexem Jsem si totiž vědoma, že představa čtenářky CO je spojena se stereotypem ne příliš inteligentní slečny.
Nicméně si mě CO získal, i když informace, které poskytuje, jsou v lehkých obměnách stále tytéž. Už před delší dobou jsem zjistila, že to, co mě na něm láká a nutká kupovat stále nové výtisky, není obsah, ale forma. Ať se jedná o grafickou úpravu anebo o text. CO ke mě mluví tak, jak chci, aby na mě bylo mluveno ve chvíli, kdy nemám náladu řešit žádná složitá filosofická ani společenská témata, kdy chci prostě a jednoduše relaxovat. Přináší únik do barevného světa plného krásných lidí, krásných oblečků a voňavek. Jeho podstatnou složkou jsou také informace o sexu, v nichž CO vystupuje v roli vysoce fundovaného rádce přinášejícího typy, díky nimž lze proniknout do světa "nej" - nejlepších milenek, největších orgasmů, nejžhavějších nocí apod. Stylistická složka je zde určující. Proto jsem se rozhodla provést její rozbor.
Média, jejichž hlavní náplní je erotika či pornografie, jsou většinou adresována mužům. Autoři časopisů a filmů se sexuální tematikou očekávají, že konzumenty budou oni a z tohoto předpokladu pak vychází formální zpracování, které mě osobně nikdy moc neoslovovalo.
Články o sexu v CO a podobných časopisech jsou tak jedny z mála, kde je téma erotiky zpracováno způsobem, beroucím v potaz to, že hlavním konzumentem bude mladá žena ze střední vrstvy, středoškolsky vzdělaná, relativně zajištěná, bezdětná, žijící ve městě v euroamerické kultuře. Automaticky se předpokládá, že takovou ženu sex zajímá a provozuje ho z radosti za účelem vlastního uspokojení.
Ke své práci jsem použila následující články:
CO září 2005 - Kde má muž svůj G-bod
CO leden 2006 - Poloha slasti - vy nahoře
CO květen 2002 - Tajemství sexuální bohyně
CO červen 2006 - Nekonečný orgasmus
Hlavním mluvčím je v těchto článcích "rádce" - jasně neidentifikovatelný, autorsky odosobněný, bezpohlavní informátor . Jeho funkce však nespočívá pouze ve zprostředkování novinek a vychytávek, ale také v povzbuzování, které mnohdy nabývá podoby přímých příkazů. Zaútočte na zamlčená centra partnerovy slasti a on si vás navždy vryje do paměti! (CO září 2005; 53) Rozkazovací tón podpořený vykřičníkem vybízí k přímé akci. Akčnost a emotivnost je vůbec fenomén charakteristický pro texty tohoto typu. Prostředky použité k danému účelu jsou především množství rozkazovacích vět, výrazně vysoký počet přídavných jmen, metafor a metonymií. Například způsob, jakým autoři/rky pojmenovávají mužská a ženská přirození, je docela kreativní - nedočkavý kapitán, podpalubí rozdováděné loďky, obří kyj, zvědavý potápěč, vztyčené kopí, sladký nanuk, nabitý kolt,...
Je jasné, že v populárním článku v českém jazyce je téměř nemožné použít k označení pohlavních orgánů slovníková hesla. Text by zněl školometsky a připomínal nudné hodiny rodinné výchovy. Lidové výrazy mají zase často vulgární nádech, a i když je mladé ženy v intimních rozhovorech s kamarádkami používají rozhodně častěji, než ty spisovné, vytištěné na papíře by mohly anticipovat představu laciné pornografie. Takže i když se CO staví do role blízkého přítele, přece jen musí respektovat odlišnosti vyplývající z mluveného a psaného projevu.
Ale vraťme se ještě k původní větě. Zaútočte na zamlčená centra partnerovy slasti a on si vás navždy vryje do paměti! (CO září 2005; 53) Není typickým příkladem pouze kvůli použití rozkazovacího způsobu, ale též z toho důvodu, že čtenářku nenápadně vybízí k přesvědčení, že je třeba být v posteli lepší než ostatní. Tím pádem vytváří iluzi jakéhosi konkurenčního prostředí, kde všechny ženy jsou soupeřky a snaží se vzájemně trumfnout a vyhrát (což je v tomto případě vrýt se do paměti muže). Tento jev se hojně vyskytuje v článku z CO květen 2006. Rodeo, jaké předvedete svému drahému po přečtení tohoto článku mu vymaže jiné ženy z hlavy. Už navždy!...Posilujte své poševní svaly, protože je k získání erotické zlaté medaile v postelovém desetiboji budete nutně potřebovat...Abyste všechny své postelové konkurentky položila na lopatky,...(CO květen 2006; 62-65)
Další mluvčím, všeobecně používaným v CO je zpověď "přímého zástupce", většinou umístěná hned na začátku. O autentičnosti těchto zpovědí lze oprávněně pochybovat, spíš bych řekla, že pochází z hlav autorů textů s cílem překlenout určitou odosobněnost způsobenou neidentifikovatelností "rádce". "Když jsem chodila s prvním přítelem, s bídou mi dopřál jeden orgasmus." stěžuje si studentka Alena (CO červen 2006; 63). Tato zástupkyně reprezentuje zkušenost průměrné čtenářky. Čtenářka, která je "vně", se tím pádem může ztotožnit s promluvou ženy "uvnitř" a lépe získá dojem, že text je psán pro takové jako ona. A co víc, že takovým jako ona pomůže. "...Pak jsem potkala Davida. Hned první noc jsem si orgasmus vychutnala třikrát!..."( CO červen 2006; 63).
"Přímí zástupci" však nejsou pouze ti, se kterými se čtenářka ztotožní, ale i ti, o něž usiluje. Když se žena polohy nahoře nebojí a sama se vrhá do sedla, považuji ji za zdravě sebevědomou milenku..." (CO leden 2006; 44) Tyto promluvy pak čtenářku ubezpečí o tom, že rady, jež získala, jsou opravdu oceňované a lze je bez obav použít.
Jazyk používaný v článcích o sexu je spisovný, respektuje zákonitosti očekávané od psaného projevu, zároveň ale má určité specifické rysy, jimiž se jednoznačně vymezuje vůči odborným textům, nebo lépe řečeno vůbec textům, které by svou jazykovou strukturou mohly být chápány jako poučné. Očekává se, že čtenářka CO se chce bavit nad lehko stravitelnou literaturou. Stylisticky je vše tomuto předpokladu přizpůsobeno. Mluvčí se vyhýbá suchopárnému informování v oznamovacích větách. Naopak, motivuje a ponouká pomocí rozkazovacího způsobu a věty prokládá řadou originálních přirovnání. Tato přirovnání mají lehce ironický a místy zároveň poetický nádech, který vytváří dojem, že sice nejde o nic vážného, ale že "rádce" moc dobře ví, jak je sex příjemný. Nezapomeňte rozdmýchat svůj sexuální kotel. Každou volnou minutu se hýčkejte šťavnatými vzpomínkami... Až přijdete večer domů, budete už eroticky rozpálená jako bublající varná konvice.(CO květen 2006; 64) Pozvěte svého přítele do své chlípné laboratoře a dráždivý výzkum na jeho těle může začít. (CO září 2005; 54)
Čtenářkám CO vyká. Myslím, že jedním z důvodů pro použití oficiálnějšího způsobu oslovování je skutečnost, že vzhledem k vysoké frekvenci rozkazovacích vět, by tykání mohlo znít téměř jako buzerace. Představme si následující větu v tykající verzi. Přestaňte lenošit a osedlejte svého horkokrevného oře! (CO leden 2006; 42) Vykání také poskytuje větší důvěryhodnost často i banálním radám a ve čtenářce pomáhá vzbudit pocit, že ji CO respektuje jako dospělou osobu na úrovni.
CO, jak už jsem napsala, je zaměřený na ženy, které lze definovat věkem, vzděláním a místem bydliště. Předpokládá se, že tyto ženy budou spojovat některé zájmy, např. móda, kosmetika, celebrity, sex, opačné pohlaví, a že budou poměrně ambiciózní (nemyslím tím ani tak v kariéře, ale spíš obecně v touze být nejlepší, nejhezčí apod.) Dá se říci, že CO s nimi skrze tyto předpoklady jistou formou manipuluje, protože zájmy a touhy spojené s určitými stereotypy nadále podporuje a to pomocí docela rafinovaných prostředků, mezi něž bezpochyby patří i jazyk (stylistika).
V článcích o sexu se jedná především o očekávání, že každá žena má sex ráda, touží prožít množstvíorgasmů a chce svým erotickým uměním okouzlit partnera. Spokojíte se při milování s jedním orgasmem? Pak se zbytečně okrádáte! (CO červen 2006) U ukázkové věty si všimněme především konfrontačního stylu. Pomocí něj mluvčí jasně dává najevo, co je třeba chtít. Skrytě apeluje na čtenářku ve snaze podpořit v ní určitý druh chování. Jednosměrný komunikační kanál, typický pro média, zde využívá své poziční výhody. Diskutabilní téma předkládá v podobě tendenční otázky. Na ni si sice odpoví čtenářka sama, ale když potvrdí předpoklad mluvčího (což se očekává), je jí důrazně řečeno, že dělá chybu, a následně dostane návod, který jí pomůže dále nechybovat.
CO nevytváří skupinovou identitu tak zřetelně, jak tomu může být např. u novin, v tom smyslu, že není názorově, formálně ani obsahově vyhraněn vůči jiným časopisům podobného typu (noviny si kupují lidé často podle svého politického zaměření). Většina témat, která řeší, mají totiž v souladu se soudobými trendy jednoznačnou odpověď, např. každá žena si chce sex užít beze strachu, že otěhotní (pokud to zrovna nemá v plánu). To je pro CO nezpochybnitelná premisa, stejně jako pro ostatní ženské časopisy. CO nepotřebuje skupinu žen výrazně se odlišujících od zbytku, naopak, jejich konformitu spíše podporuje.
Identifikace je tvořena na vztahu časopis-čtenářka, se záměrem vytvořit pocit, že CO má čtenářku rád a věří jí. Může dosáhnout čehokoliv, protože CO vždy dobře poradí. Příroda vám nadělila slastiplnou schopnost vyvrcholit několikrát těsně za sebou. A vy jen potřebujete vědět, jak na to (CO červen 2006).
Dle mého názoru je stylistická složka ve článcích o sexu v CO na poměrně vysoké úrovni (vzhledem k ostatním časopisům podobného zaměření) a vyrovnává tak obsahovou banalitu. Mám-li hovořit z vlastní zkušenosti, člověk sice přistupuje ke čtení daného tématu s očekáváním, že se dozví něco inspirujícího, ale nestane-li se, není nijak pobouřen. Články totiž mají, laicky řečeno, šťávu. A baví. O to jde především.
Při práci na tomto seminárním textu, kdy jsem se snažila rozebrat čtyři články v CO o sexu z hlediska lingvistické antropologie, jsem si de facto jen přesněji definovala a pojmenovala to, co vím a co mě osobně nijak nerozčiluje. Média se mnou manipulují. A já na tu hru přistupuji. Ostatně, kdyby ne, stal by se ze mne za chvíli paranoidní uzlíček nervů.
Vzájemná ovlivnění, alespoň myslím, nejsou v naší společnosti lineární, ale kruhová. Tato skutečnost nedovoluje, aby do mainstreemových sdělovacích prostředků vstoupily příliš nekonvenční prvky, ať už pozitivní, nebo negativní. CO si nedovolí překročit určitý rámec, protože ví, že čtenářky by na něj nepřistoupily. Např. stěží zde najdeme titulek typu: Prožijte orgasmus se svým psem!
Já hodlám "kvalitní" literaturu nadále prokládat CO, vědoma si cejchu, který to sebou nese. Tak ať žijí pipiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama