...chodí za mnou myšlenky, obrázky, sny a exhibují...občas se pokusím jim dát tvar.

Svatba

16. srpna 2007 v 10:35 | Olivka |  za víčky
Stála jsem na úpatí hory v chumlu svatebčanů. Pod ní se klenulo travnaté údolí. Kdosi mi říká :"Podívej na tu krásu, tam jsi se vdávala." a ukázal přede mě. Za údolím se rozpínal další kopec, strmý a přísný. V jeho úpatí se šklebil děsivý kostel. Rozvrácená krása, posypaná prachem času. A bílý oltář venku. Svítil čistotou. Místo, kde jsem prý něco slíbila. Asi ano, bylo to tak, ale... proč necítím radost, jen podivný strach? Jsem smutná nevěsta... Utíkala jsem pryč, zpátky, abych se ještě jednou dotkla své svobody. Šplhala jsem po skalnatém svahu, šatičky rozedrané, na těle škrábance a rány. Žádná bolest. U chrámu čekal kněz. "Pojď si pro hostii, děvenko." Zavřela jsem oči a on mi pod jazyk vložil něco odporného. Plivala jsem krvavé chuchvalce z pusy, plivala jsem chlupy, oči, uši, kosti, křičela odporem.
Dal mi krysu.Chléb můj vezdejší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama