...chodí za mnou myšlenky, obrázky, sny a exhibují...občas se pokusím jim dát tvar.

Vyznání pro Mr.Mio Mausese

24. srpna 2007 v 20:18 | Olivka |  alfa vlny
Byla jsem u Petra za Miem a psala Davidovi, když volal Rafau. Hi. Miluju Mia. Před necelým rokem jsem si domů donesla bílou hebkou kuličku, která se proměnila v kulový blesk.Ráno za rozbřesklu se vždycky naspeedovala kuřecím masem a rozjela svoji velkolepou show plnou otoček, převratů a sprintů. Byla to Ona, ale narostly jí koule. Hebká kulička. Kulový blesk s koulema. Hluchavka. Krysokočka. Malej Hajzl. Každý večer mi usínal omotanej kolem krku a vrněl ukolíbavku. Plakalajsem do jeho rozdováděnejech tlapiček a on na mě kašlal. Když svítalo, dostal energickej impuls z neznámejch sfér a nedal se zastavit. Pár spolubydlících by sladkýho kocourka nejraději vyhodilo z okna a tak vyskočil ze čtvrtýho patra sám. Našla jsem zplihlýho frajera až pozdě večer, jak se klepe a čeká, až ho někdo spasí. Další ráno mu milostivý bůh koček škrkl jeden život a na dalších osm požehnal přívalem divokosti. Vodní pistolka se stala jediným prostředkem, kterej byl schopnej tohle divoký torpédo na pár sekund zkrotit. Je totiž hluchej. Jednoho dne jsem ho dala pod kapačky, kde mu nějaká paní vyčistila uši, vyřízla ty jeho macatý koule a udělala z něj doživotního kastráta. Moje svědomí si znechuceně odplivlo, ale kocour nic neřešil. Za nedlouho poté mě majitel bytu málem umlátil dubovou palicí, protože můj bílej andílek poničil rám na novejch oknech. Neúnavný lovec můr, much, mravenců a další havěti, způsobil škodu v hodnotě deseti tisíc korun a drze mrskal ocasem, když jsem ho, celá ubrečená, rvala do přepravky a stěhovala se spolu s ním za kamarádkou, která má panickej strach z koček. Janičko, děkuju. Během prvního týdne poshazoval všechny vázy a puberťácky číhal v nejrůznějších úkrytech, aby mohl na Janču ze zálohy útočit a děsit jí tím k smrti. Pak jsem odjela. Kocoura jsem odnesla k Peťovi. Je tam doteď. Z velikýho baráku se mu otevřeli dveře do širýho světa. Tak ho objevuje. Doma zaparkuje jen na pár hodin denně, nacpe si bachor a zdřímne na babičině kanapi. Jinak se courá po střechách a lesích v Komíně a prozkoumává nekonečný prostory zahrádek, domů a ulic. Všude pohafává spousta nebezpečí. Možná umře dřív, než v panelákovým bytě. Ale zase je svobodnej.
Hrozně se mi stýská. Doma je nudně mrtvo. Nikdo mě třikrát za noc nevzbudí divokými nálety na hlavu, nikdo nedělá bordel, netahá věci ze spížky, nezamňaučí kočičí skřek na pozdrav, neomotá se mi kolem polštáře. Na oblečení už nemám ani jeden bílej chlup.Nemám rozdrásaný nohy od přátelskejch škrábanců. Nemám na kom vybíjet svý přebujelý mateřský pudy. Mio je den ode dne krásnější. A já jsem zklamaná ze sebe samotný. Protože zvířátko, za jehož život jsem přebrala zodpovědnost, je jinde než jsem já. Nestarám se o něj. Odjíždím pryč a jeho nechávám tady.
Chtěla jsem to všechno napsat. Protože mám v sobě zadušený slzy a takhle aspoň odtečou. A jestli tenhle vesmír nějak pracuje s přenosem energie, tak jsem právě Miovi poslala balík lásky. Tak hodně štěstí, kamaráde. Mám tě ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama